Asi se nenajde nikdo, kdo by neznal nádherný film Křidýlko, nebo stehýnko? s Louisem de Funèsem v hlavní roli. I po uplynulém čtvrtstoletí se smějeme výrobě umělého jídla ve firmě Tricatel, ale je to opravdu až tak velká nadsázka? Nebo to byla spíš inspirace pro některé dnešní potravinářské firmy? A jak je to tedy s pojídáním přídatných látek v naší stravě?

Tak především bych tu chtěl vyvrátit mýtus, že všechna Éčka jsou škodlivá. Rozhodně je lepší přiměřené množství rozumného konzervantu, než jíst plíseň, která je daleko nebezpečnější. Asi nikdo nebude ze škodlivosti podezírat antioxidant E300 totiž kyselinu ascorbovou, neboli vitamin C. Stejně tak nám v rozumném množství rozhodně neublíží konzervant E 260 – kyselina octová a mnoho dalších.

Určité nebezpečí však tkví v postupné kumulaci jednotlivých aditiv. Což takhle výhodný a levný nákup potravin v hypermarketu? Pak si ukrojíme krajíc chleba, do kterého v pekárně přidali kyselinu benzoovou či sorbovou aby kvůli vysokému obsahu vody nezplesnivěl hned druhý, ale až čtvrtý den. Pak si ho namažeme margarínem, co má v sobě krom konzervantu a barviva ještě emulgátor, který spojí zdánlivě nespojitelné – totiž tuk s dostatečným množstvím vody. Na to položíme plátek levného měkkého salámu – tady už to bude soubor konzervantů, barviv, antioxidantů, emulgátorů, zahušťovadel a chuťových látek. A navrch si dáme třeba rajčátko a papriku, co i po týdnu vypadají na pohled stejně, jako bychom je právě utrhli na zahrádce. Proč asi???

Když to sníme, samozřejmě že nezahyneme, dokonce se nám asi ani nemusí udělat špatně. Nicméně jsou látky, které naše játra neumějí odbourat a zůstávají natrvalo v nás.

Jak z toho všeho ven? Pokusím se stručně formulovat určitá pravidla, kterými bychom se měli při nákupu potravin řídit.

Preferujme naše domácí a ještě lépe regionální výrobce, které známe. Zkrátka české výrobky z českých surovin a od prověřených dodavatelů. To znamená, mějme „svého“ řezníka, pekaře, včelaře, mlýn, mlékárnu, případně pokud nemáme zahradu, tak zemědělce, který pěstuje ovoce, zeleninu, brambory, atd.

Pokud kupujeme výrobek, prozkoumejme jeho složení. Je dobré si některá nebezpečná Éčka pamatovat a výrobek, který je obsahuje prostě nekoupit. Je to jediný způsob, jak přinutit výrobce k tomu, aby takové výrobky zmizely z trhu.

Nakupujeme-li v obchodě, nebojme se zeptat na složení výrobku. Hlavně u nebalených se ho většinou jaksi nikde nedočteme.

A teď látky před kterými je dobrá určitá obezřetnost: E 125, 141, 150, 153, 171, 172, 173, 240, 241, 477

A ty, kterých bychom se měli vyvarovat: E 102, 110, 120, 123, 124

A na závěr přidávám seznam schválených aditiv: (stáhnout ve formátu DOC)


   František Křepela, Mlýn Střížov č.p. 82 58822 p. Luka nad Jihlavou, +420 567 219 523, e-mail: mlynstrizov@mlynstrizov.cz

© ZdeS 2010